kategorie: Analytics

Diary of a Grumpy Old Geek: The Last of Us

Milý deníčku, chci si stěžovat. Začal jsem si uvědomovat, že žiji v nečekaně zajímavé době. Až tak, že za chvíli vše podstatné tady a teď... zůstane jen příjemnou vzpomínkou uprostřed technologického přejídání. Seriálem jsem zklamaný Last of Us, ale zároveň ho obdivuji.

Podle mého názoru je The Last of Us od HBO nejlepší sérií, která byla kdy vytvořena podle počítačové hry. Jako fanouškovi stejnojmenných her mi však jedna věc nedá pokoj: mimo hradby sídlišť a krytých zón je příliš prázdno a příliš bezpečno. Bylo to, jako by se zombie vypařily.

Přečtěte si také: Diary of a Grumpy Old Geek: Elon Musk

Logika videoher versus logika televizních pořadů a já jsem někde uprostřed

V The Last of Us zůstala tato houba skutečnou hrozbou v mnoha různých oblastech i roky po vypuknutí. Nebezpečné byly nejen velké městské aglomerace, kde se epidemie šířila nejrychleji, ale i méně zastavěné oblasti. Při prozkoumávání herního světa byl každý vstup do obchodu, čerpací stanice nebo garáže spojen s vysokou šancí, že narazíte na nakaženou osobu nebo klikaře.

Tomu se říká logika videohry. Jeho producenti musí něco udělat, aby hráče zaujali a udrželi jeho pozornost. Proto ty četné konfrontace s nakaženými, které likvidujeme po desítkách. Pamatujete si na velké masivní nafouknutí z páté epizody série? Ve videohře se objevuje mnohem dříve a během dobrodružství Joel a Ellie zlikvidují několik takových monster.

Přirozeným důsledkem logiky videoher je, že nakažení se prostě objevují mnohem častěji. Nejen v suterénech velkých mrakodrapů, ale i na předměstích a mezi budovami. Proto při skoku ze hry k televiznímu seriálu můžete nabýt dojmu, že svět producentů HBO je prostě prázdný. Mají radikálně méně nejen nakažených lidí, ale i banditů a lupičů. Jako by žádná epidemie nebyla, jako by někde daleko hrozilo nebezpečí.

Dobře je to vidět na příkladu poslední, šesté epizody. Dva lidé klidně přecházejí obří oblasti terénu. Pětidenní výlet na univerzitu však nepředvídal žádné potíže. Sama Ellie se o tom zmiňuje, takže se nezdá, že by došlo k nějakým konfrontacím mimo kameru. V samotném městě se hrozba neobjevuje, přestože hrdinové putují na koních temnými zákoutími akademického kampusu.

Přirozeným vysvětlením je, že nejprve Fireflies a poté nájezdníci vyčistili oblast od všech plísní. Ale nemůžu uvěřit, že rebelové a zloději metodicky vyčistili celý kus města a dokonce celý kampus. Vzhledem k tomu, že Phaedra nemá ambice ovládat celou aglomeraci, pouze její část chráněnou velkými zdmi, nemluvě o Fireflies s jejich několika pytli s pískem, které vydávají za strážní body.

Zajímavé také: Deník nevrlého starého geeka: Co je špatného Facebook

Sérii HBO mám stále moc rád, ale nemá žádné nakažené lidi, žádné zombie, žádné nebezpečí, žádnou akci

Nemusím snad vysvětlovat, že podstatou „The Last of Us“ jsou mezilidské vztahy a klikačky jsou pouze kulisou, která nám umožňuje prezentovat širokou škálu lidského chování v prostředí, kde pravidla, právo a řád přestávají fungovat. . Naprosto tomu rozumím a proto miluji videohry Naughty Dog.

To znamená, že si myslím, že tvůrci show by mohli použít trochu větší protiváhu k lidské interakci. Trochu více masa, akce: totiž útěk před klikači a boj s infikovanými zombie. Proto se mi tak líbily první dva díly série, kde byla dobře zvolená rovnováha mezi bojem o přežití a vztahem mezi postavami. Perfektní nápoj.

Není překvapením, že první dvě řady The Last of Us byly přijaty mimořádně vřele – a přestože hodnocení dále neklesalo, ohlasy nebyly jen pozitivní. První kontroverze vznikla, když Ramsey přiznala, že se identifikuje jako nebinární osoba, a druhá, když se ve třetí epizodě objevil homosexuální vztah. Aspekty, které neovlivňují vnímání série, vyvolaly u některých diváků pobouření. Proto se tvůrci série rozhodli zrecenzovat některé scény, které ji co nejvíce přiblížily hře. Ale šestá epizoda byla poněkud zklamáním.

No, jsme zařízeni, že člověk chce víc. Tohle všechno ale série nemá, místy jsou některé scény až nudné. Všechno je klidné, domácí.

Mám pocit, že se ve hře napínám, něco se ve mně hýbe, když Ellie a Joel bezstarostně jezdí na koních po městě, dělají hlasité vtipy o záchraně světa a zpívají písničku. Hraje efekt přežití, akce. A všechno je v seriálu příliš jednoduché. Příliš idylické. Zajímalo by mě, jestli jste měli podobné pocity po hraní videohry The Last of Us.

S dějem série The Last of Us však není vše tak špatné. Publikum sleduje, publikum je potěšeno, ani se neohlíží na různé kiksy a nesrovnalosti scénáře s dějem videohry.

Naštěstí jsou to nedostatky, které nemění mé celkové hodnocení: The Last of Us je nejlepší příběhově řízená licencovaná videoherní série, která kdy byla vytvořena. S velkým potěšením sleduji každou epizodu této inscenace a nedokážu si představit pondělí bez The Last of Us, stejně jako jsem si to kdysi nedokázal představit bez Game of Thrones. Snad v další sérii přibude nebezpečí, střelba, souboje, ale i nakažení zombie.

Zajímavé také:

Share
Yuri Svitlyk

Syn Karpat, neuznaný génius matematiky, "právník"Microsoft, praktický altruista, levá-pravá

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny*

Zobrazit komentáře

  • Sorry, ale příspěvek je tak trochu o ničem... Čistě fanouškovský opus.
    Osobně jsem viděl několik dílů a z nějakého důvodu jsem zabodoval.
    Možná proto, že už jsem takových sérií o zombících a postapokalypse viděl desítky, takže jsem viděl naprostá klišé a flashbacky z jiných pořadů.
    Nehráli jste hru, možná proto se nespustila?

    Zrušit odpověď

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny*

    • Pokud jste The Last of Us nehráli, do série se také nedostanete. A nejde o zombie, ale o lidské vztahy, o přežití v postapokalypsických podmínkách a také o lásku))) Hra je přesněji o zombie

      Zrušit odpověď

      Napsat komentář

      Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny*