Před sedmi lety se svět, jak ho známe, obrátil vzhůru nohama. Jedna osoba poskytla přesvědčivé důkazy, že nové technologie nejen usnadňují komunikaci mezi lidmi, ale zahrnují také neustálý dohled nad všemi uživateli internetu. Někteří z vás samozřejmě uhodli, že mluvíme o tajemném Edwardu Snowdenovi, který šel proti systému tím, že řekl světu pravdu o speciálních službách, zejména o USA. Kdo se ale ve skutečnosti za touto tajemnou osobností skrývá? Génius, bojovník za svobodu nebo adept světové konspirační teorie?
Kdo je Edward Snowden?
Neřeknu teď, kde se malý Edward narodil a vyrostl. Snowdenův původ není tak důležitý, ale stojí za to vědět, že se narodil a vyrůstal v rodině s dlouhou tradicí, pokud jde o práci pro americkou vládu. Jeho dědeček a otec byli důstojníky pobřežní stráže, jeho matka pracovala jako soudní úředník u státního soudu v Marylandu a jeho starší sestra je stále advokátkou ve Federal Judicial Center (FJC).
Přirozeně, Edward musel spojit svou budoucnost s veřejnou službou. Jeho dědeček o tom snil, často se to probíralo v rodinném kruhu. I když po škole nastoupil na vysokou školu v rodném Marylandu, kde vystudoval základy informatiky, zajímal se o počítače a kybernetickou bezpečnost.
A v roce 2004 sám vstoupil do služby v americké armádě a odešel do Iráku, kde v té době probíhaly vojenské operace. Ale záhadná nehoda, při které si Snowden zlomil obě nohy, ho donutila demobilizovat. I když se ke studiu nikdy nevrátil a vysokou školu nedokončil. Nejprve pracoval jako ostraha v některých objektech Národní bezpečnostní agentury, ale brzy v roce 2007 získal pozici specialisty počítačových systémů v centrále CIA v Ženevě a později v Japonsku. Tady začíná docela zajímavý příběh.
Snowden ve speciálních službách
Snowden získal práci v CIA účastí na speciálních pracovních veletrzích. K práci se dostal především proto, že se již velmi zajímal o počítačové sítě a kybernetické hrozby. Sice, pokud si vzpomínáte, neměl speciální vzdělání, ale podle jeho následného kariérního růstu to byl zřejmě velmi dobrý odborník.
Kariéra v CIA byla spojena konkrétně s počítačovými sítěmi a kybernetickými hrozbami. I když byl uveden pouze jako správce systému. Později dostala Edwardova kariéra zajímavé pokračování. Na 4 roky (2009-2013) byl Snowden přidělen k NSA (Národní bezpečnostní agentura) jako zaměstnanec společností Dell a Booz Allen. Tehdy pomáhal mimo jiné připravovat IT systémy na ochranu před kybernetickým hackováním ze strany čínských služeb.
Jaké úkoly Snowden během svého působení v NSA plnil, není zcela jasné, protože jeho verze událostí se od té oficiální liší, což by nemělo nikoho překvapit. Se zaměřením na to, co sám Snowden říká, byl v NSA zodpovědný za analýzu síťové infrastruktury a vytváření nových způsobů sběru dat o uživatelích internetu a mobilních sítí.
Edward Snowden a boj proti hromadnému sledování
V určitém okamžiku své kariéry si Snowden všiml, že přístup, který umožnil, umožnil bezproblémové a neomezené shromažďování dat, jako jsou fotografie, konverzace a telefonní hovory téměř kohokoli. Upozornil na velký potenciál tohoto nástroje, který sám pomáhal vytvořit. Jako zaměstnanec NSA měl Edward přístup k utajovaným dokumentům, včetně zpravodajského programu PRISM, který se zabýval odposloucháváním a sběrem dat o občanech USA.
Nejzajímavější je, že program byl navržen tak, aby chránil Američany před opakováním útoků z 11. září. Snowden však viděl, že data se sbírají nejen o lidech, jejichž chování by mohlo naznačovat jejich spojení s terorismem, ale také o podnikatelích, politicích (včetně Angely Merkelové) a především o obyčejných lidech. Snowden přiznal, že byl schopen poslouchat telefonický rozhovor Baracka Obamy, aniž by opustil svou kancelář. Edward si uvědomil, že i agenti NSA byli sledováni. Každý den prošly „rukama“ agentury 3/4 provozu v americké síti.
Snowden se zpočátku snažil upozornit na své etické obavy u vrcholového vedení, ale ti na jeho komentáře nereagovali. Jeho touha říct světu pravdu o NSA zesílila, když viděl, jak agentura nakládá s citlivými informacemi o lidech. Vše vypadalo zvláštně na pozadí prohlášení ředitele zpravodajské služby Jamese Clappera, který ujistil americký Kongres, že NSA neshromažďuje žádná data o občanech USA.
Pak se Snowden rozhodl jednat. Nejprve opustil Dell a přestěhoval se do Booz Allen. Účel tohoto kroku byl jediný – zvýšit jejich privilegia v přístupu k tajným dokumentům za účelem jejich krádeže a zveřejnění. Data začala sbírat v dubnu 2012 a do května 2013 ukradla více než 1,7 milionu dokumentů. Zároveň kontaktoval novináře z The Guardian a The Washington Post, kterým poskytl informace a soubory, které měl. V květnu si vzal měsíc pauzu a odjel do Hongkongu, kde se údajně chystal léčit epilepsii. V této době začaly americké deníky publikovat sérii článků na základě dokumentů, které jim dal Snowden.
Edward se samozřejmě nikdy nevrátil do své vlasti, do USA. Je zde také spousta zajímavých věcí. Nejprve se Edward chystal přestěhovat na Island, aby získal politický azyl, ale z nějakého důvodu neodletěl. Následovala ta nejpodivnější věc. USA požádaly Hongkong o vydání Snowdena, ale byly odmítnuty. Poté byl jeho pas zrušen a hongkongské úřady byly upozorněny na možné potíže.
Snowden se záhadně objeví v letadle letícím do Moskvy. Existují dvě verze tohoto obratu událostí. Podle jednoho z nich Edward učinil toto rozhodnutí, protože si uvědomil, že Rusko bude chtít všechny možné způsoby obtěžovat americké úřady, když získalo přístup k cenným dokumentům. Druhá verze se nese v duchu špionážních filmů. Některé nepotvrzené zdroje tvrdily, že se FSB podařilo unést Američana a přivézt ho do Moskvy, přičemž uspořádala jednodenní sezení v Šeremetěvu. Samozřejmě, že nyní speciální služby Ruska měly nejen dokumenty, ale také zdroj samotných informací. Pamatujeme si, že Snowden později mluvil pouze z Moskvy, a ne prostřednictvím amerických masmédií. Dříve bylo všechno jinak.
Právě z deníku The Guardian se svět dozvěděl, že NSA vedla telefonní záznamy Američanů i Evropanů a že tyto údaje sdílely přímo telekomunikační společnosti, jako je Verizon. Následující články hovořily o existenci programu PRISM, který přijímá informace o akcích uživatelů na síti a kterých se účastnili Facebook, Google, Microsoft і Apple.
Snowdenovy údaje jasně ukázaly, že NSA spolupracuje i s dalšími zpravodajskými agenturami, což agentuře umožňuje sledovat lidi po celém světě bez ohledu na jejich národnost nebo umístění. Sběrem metadat (na kterých Snowden také pracoval) bylo možné přiřadit síťovou aktivitu konkrétní osobě v reálném světě a na dálku se nabourat do jejího počítače, krást soubory nebo nahrávat lidi pomocí vestavěné kamery a mikrofonu.
Navíc díky projektu Politerain můžete využít internet jako zbraň. Mimochodem, speciální služby Ruska toho využily docela efektivně. Jako příklady použití informačních zbraní stačí uvést virus Petya, farmy botů ve Skolkovu a kybernetické útoky na americké a evropské vládní instituce.
Film o Snowdenovi neprozrazuje celou pointu
Informace Edwarda Snowdena otřásly nejen veřejným míněním, ale také intelektuálními mysli mnoha zemí světa. Iluze anonymity na internetu, stejně jako důvěra ve vládní instituce, se během okamžiku nenávratně vytratily. Snowden se jednoznačně stal nepřítelem číslo 1 vlády Spojených států.
Navzdory tomu, že lidé v mnoha zemích organizovali pochody na podporu jeho akcí, žádná ze zemí (včetně Ukrajiny) mu nechtěla udělit azyl ze strachu před hněvem Spojených států. Azyl mu poskytlo pouze Rusko, ale pouze pod podmínkou, že se zřekne své další činnosti udavače. I když možná byly i jiné motivy.
Od té doby uplynulo dlouhých sedm let, během kterých měli čas natočit dokumentární film „Citizenfour: Snowden's Truth“ o Snowdenových záletech. A Edward sám dokonce stihl vydat knihu s názvem „Nezávislá paměť“.
Film velmi dobře ukazuje, jak se Snowdenovi podařilo získat tak důvěrné informace a získat je obcházením bezpečnostního systému. Snowden například některým lidem rozdal Rubikovy kostky s odposlechy a poté z nich bez podezření vyjmul paměťovou kartu. To ukazuje, že je mnohem snazší „hacknout“ lidi než digitální bezpečnostní systém.
Tento film také vypráví o několika důležitých aspektech celého tohoto příběhu. Přestože americký odvolací soud rozhodl, že shromažďování dat NSA není v souladu s Patriot Act, který agenturu zřídil, její programy, jako je PRISM, nadále fungují bez jakýchkoli omezení.
Film přitom nijak zvlášť dobře neodhalil podstatu image Edwarda Snowdena, což neodhalilo detaily jeho práce v NSA. Fanoušci „konspiračních teorií“ se ale pobavili a s radostí se vrhli do světa špionáže.
Jaká budoucnost čeká Snowdena a ... nás?
S vědomím vysoké ceny, kterou Snowden za svou odvahu zaplatil, je smutné vidět důsledky jeho oběti. Při absenci výraznější kolektivní reakce ze strany lidí se postupem času skutečnost, že nás vlády špehovaly, změnila z něčeho pobuřujícího v něco normálního ve veřejném povědomí.
Osobně mi to připomíná situaci Panama Papers, kdy vyšlo najevo, že nejmocnější lidé světa se vyhýbali placení daní, po čemž nikdo z nich nenesl žádné následky. Dále stojí za zmínku skandál Cambridge Analytica, ve kterém byla data uživatelů použita pro politické hry. Navíc CIA, FSB a další tajné služby světa nadále shromažďují informace o uživatelích a neexistuje žádná taková síla, která by je mohla zastavit.
Edward Snowden, mimochodem, také nedávno varoval, že vlády budou chtít využít epidemie COVID-19 k tomu, aby špionážní nástroje pro sledování občanů posunuly na ještě vyšší úroveň. To vše samozřejmě pod záminkou jejich ochrany. Mnohokrát jsem mluvil o svých obavách z těchto metod. Jak se ukázalo, po chvíli, jak vidíte, se to ukázalo jako pravda, protože implementace takových nástrojů se děje před našima očima. Ve stejné Evropě a USA a z hlediska karantény jsme nedošli daleko.
Z této historie bychom si měli vzít několik důležitých lekcí a vyvodit správné závěry. S vědomím, že na internetu nejsme chráněni rouškou anonymity a že vládní agentury mají velký zájem vědět vše o tom, co děláme a jaké máme názory na určité události nebo jevy. Je třeba chápat, že záměry jakýchkoli státních orgánů vůči nám by neměly být vůbec dobré. Od zveřejnění údajů NSA uplynulo dlouhých sedm let. Během té doby mohly jak Spojené státy, tak i další národy vytvořit program mnohem invazivnější než PRISM, o kterém prostě nemůžeme nic vědět.
Při pohledu na skutečnost, že jsme se z této historie nepoučili pro společnost, se obávám, že důsledky mohou být nyní ještě hrozivější. Pod rouškou boje s koronavirem mohou speciální služby mnoha zemí nejen sledovat konverzace a korespondenci, ale také obchodní kontakty a pohyby. A tohle je mnohem děsivější. Na obzoru se může rýsovat tvrdý totalitní režim s úplnou kontrolou nad lidstvem. Ale z nějakého důvodu jsem si jistý, že se každou chvíli může objevit další Snowden a pak se dozvíme všechny podrobnosti.
