Jako člověk, který rád kritizuje další remake nebo pokračování, se také občas ocitám v nečekané pozici právníka. Bránil jsem Rage 2 a mnohokrát jsem bránil Far Cry. Tyto hry, přes veškerou jejich rozmanitost, téměř každý nadával za neochotu se vyvíjet, starý vzorec a nedostatek ambicí. A bránil jsem se. A nyní je čas ponořit se zpět do světa násilí a šíleného chaosu. Ale změnilo se něco?
Nový protivník dokončil svůj projev a obrazovka na okamžik ztmavla. Kamera se vrací zpět k hlavním hrdinům, kteří pateticky diskutují o svém cíli. Naše nová postava se příhodně odmítá zapojit do cizí války a prohlašuje, že se chystá sbalit kufry a vyhodit je v Americe. Ale víme, že nikam nepůjde. A když cutscéna skončí, můj americký Rambo má v rukou pušku. Černé pruhy zmizely. můžu se hýbat. Jsem doma.
Na všech hrách ze série Far Cry je pro mě něco opojného. Nejsem tak velký fanoušek otevřené světy a střílečky z pohledu první osoby, ale někdy je vzorec tak dobrý, že se hra promění v drogu. To byl případ Far Cry 3, Far Cry 4 a Far Cry 5, i když s každým dalším dílem mé nadšení mírně vyprchalo. Nemyslím si, že je to vyhoření - no, z mé strany ne. Mezi díly uběhne dost času na to, abych se opět začal nudit oblíbenou formulí, ale každý můj „návrat“ provází fáze uvědomění si, že novinka se ukázala být jak příliš podobná předchozímu dílu, tak příliš odlišná. Na jednu stranu se vývojáři bojí i dotknout léty vybroušeného herního vzorce a na druhou stranu i oni tomu rozumí něco se musí udělat. Pokaždé nás proto potká zdánlivě známý svět, ale s dostatečnými změnami, abychom se museli vše učit od začátku.
Co je to Modern Far Cry? Je to charismatický antagonista, kterého hraje herec, který záměrně přehání každou svou repliku. Toto je otevřený svět, který je úžasný svou krásou, plný tajemství a míst, která jsou tak nezapomenutelná. A to je nesmyslný a bezvýznamný příběh, který slibuje „šokovat“. A osvědčená hratelnost, která dává svobodu volby – chcete stealth, nebo chcete akční hru podle nejlepších tradic Sylvestra Stalloneho.
Přečtěte si také: Recenze FIFA 22 – Pokrok je jasný, ale revoluce se nekonala
A zdá se, že Far Cry 6 je tím vším a ještě více. Do role padoucha byl povolán vynikající herec Giancarlo Esposito, pro konzole nové generace byla vylepšena grafika a děj byl mnohem ucelenější a srozumitelnější než v předchozím díle. Z nějakého důvodu mě ale novinka zaujala méně.
Zeptejte se kteréhokoli fanouška Far Cry, jak důležitý je příběh, a stejnou odpověď nedostanete. "Velmi" - někdo řekne. "Obecně propaguji všechno," řekne další. Zatímco jeden tábor bude slintat nad dějovými zvraty Far Cry 5, jiní budou říkat, že jste si prostě museli dávat větší pozor, ve skutečnosti je všechno nádherné. A který z nich nemá pravdu? Faktem je, že každý si pro sebe našel něco, díky čemu si seriál zamiloval. To neznamená, že jeho nedostatky zůstanou nepovšimnuty. Je prostě jednodušší se s nimi smířit, než se úplně vzdát dávky dopaminu, kterou každý nový díl zaručuje.
Perníkový táta
Jsem jedním z těch, kteří se stále zajímají o historii každé hry. I když po pár měsících zapomenu na všechny zvraty a zápletky, pořád chci pochopit, co se děje, a cítit motivaci něco udělat. Proto oznámení nového padoucha vzbudilo můj velký zájem. V šestém díle roli připadl Giancarlo Esposito, který je nám známý pro takové série jako "Letting go of the shore", "The Mandalorian" a mnoho dalších. Ve Far Cry 6 namluvil Antona Castilla, diktátora Yary, fiktivního karibského ostrova, který se připravuje na další revoluci.
Na rozdíl od většiny předchozích antagonistů není Castillo šílenec, který dobývá jiné stejně šílence. Je to chytrý a rozvážný vládce, který na svůj trůn usedl legitimním způsobem, ale brzy si podrobil celou armádu a polovinu země. Jako u každého autokrata je jeho cílem obohacovat se využíváním práce svých zotročených občanů. A nějak se stalo, že země, která byla padesát let za civilizovaným světem, vyvinula... lék na rakovinu? Ano, zdá se. A nyní náš hrdina - nebo hrdinka - jménem Dani Rojas musí zastavit diktátora a sjednotit ostrov pod partyzánské vlajky. Nebo možná dokonce zachránit vládcova ubohého syna, KolyaDiego, unavený z krveprolití. Viděl jsem tkaničky mnohem nudnější.
Přesto to všechno zní zatraceně povědomě. Možná proto, že jsem hrál Just Cause, kde má každá hra úplně stejný význam. Dokonce bych řekl, že třetí díl udělal záporáka zajímavějším. Ale to ani není problém – vůbec se nebráním postavě Antona Castilla, která se podle očekávání ukázala jako nejlepší část novinky. Problém zde číhá již delší dobu i z předchozích dílů: říkám tomu tónová disonance.
Nevím, jakou náladu chce scénárista Navid Khawari vytvořit. Jeho příběh je dramatický, děsivý, hloupý i zábavný stejnou měrou. A je velmi, velmi ubohá. Truchlící revolucionáři v jednu chvíli volají po svobodě, pláčou za mrtvé a slibují pomstu, a zdá se, že je vše velmi vážné. V jiném se na televizní obrazovce odehrává komedie. Tón přeskakuje sem a tam. Odsuzujeme nesmyslné násilí těch, kdo jsou u moci, ale organizujeme kohoutí zápasy a zabíjíme psy jako součást napůl vtipného pátrání. Naši hrdinové si přitom bezostyšně libují v násilí – v určité chvíli nám říkají, „bavte se“!
Přečtěte si také: Death Stranding Director's Cut Review - Režisérský sestřih videohry, kterou nepotřeboval
Tyto problémy byly přítomny v celé sérii, ale nikdy více než zde. A kdybych měl volební právo, řekl bych ne tomuto předstírání vážnosti a hollywoodským monologům. Série si získala oblibu po upřímně zoufalém Far Cry 3, kde nám stáli proti nám piráti a žoldáci a pomáhaly (?) kněžky, ale Far Cry 6 se tváří jako něco vážného. Proč? Kdo o to požádal?
Zúčtování na kubánský způsob
Jako vždy před samotným vydáním hry Ubisoft začal mluvit o „největším pískovišti v historii“ a chlubit se bláznivými kráskami. Banální, ale logické: Kanaďané už vědí, jak nakreslit cool svět. A v tomto ohledu není Yara horší než všechna předchozí nastavení v sérii. Je to nádherný tropický ostrov, který mi připomíná ostrov ze třetího dílu, s úžasnou přírodou. Všechno je však jako obvykle: zelené prázdnoty jsou rozbity malými osadami a tábory, a to je obecně vše. Můžete se pohybovat jakýmkoli způsobem: lodí, vrtulníkem, autem nebo na koni, i když nejčastěji musíte nejprve vyčistit prvky mapy tím, že uvolníte kontrolní body na silnicích a odpálíte protiletadlová děla.
Na první pohled se zdá, že vše zůstalo při starém, ale hra nás rychle seznamuje s novinkami, bez kterých bych se klidně obešel. Nejméně se mi líbila myšlenka, že nepřátelé jsou zranitelní vůči různým typům munice. Pancéřové střely, balistika… to vše se hodí spíše do The Division než do střílečky s otevřeným světem. Teď nemůžete vylézt na horu a vyřadit půl tábora s odstřelovací puškou, protože polovina vašich nábojů bude k ničemu. To přidává novou, ne nezbytně nutnou rovinu, a je vyznačeno na prvku ventilátoru. Nikdo nechce při přestřelce přemýšlet o typu střel. Téměř okamžitě jsem na tento prvek úplně zapomněl, načež jsem dlouho nadával na to, že stealth hra nefunguje. To, co jsem tak rád dělal v předchozích dílech, bylo ve Far Cry 6 znatelně méně dobrodružné. A proč? Co je to jiného než změna pro změnu?
Dalším novým prvkem boje je „supremo“, tedy speciální zbraň, kterou lze zakoupit za samostatný zdroj. Je to zajímavý nápad, ale provedení trpí: první „supremo“ ve hře mi umožnilo vypustit několik samonaváděcích střel do vzduchu – jak velkolepě, tak efektivně, ale dobíjení zbraně trvá tak dlouho, že ji lze použít pouze jednou za bitva. Nemůžu říct, že bych byl přímo proti této myšlence, ale dalo by se vymyslet něco zajímavějšího.
Vše je ale skvělé s rozmanitostí zbraní: ve Far Cry 6 najdete všechny možné typy zbraní a dokonce i pár nových. Každou zbraň lze přizpůsobit, měnit vzhled i úpravy. Vše je zde velmi bohaté a promyšlené. Další otázkou je, zda průměrný hráč Far Cry chce trávit tolik času přehrabováním se v menu a upravováním svého arzenálu. Není lepší nechat vše tak, jak bylo, což vám umožní jednoduše si „vypůjčit“ nepřátelské zbraně a střílet z čehokoli, co vám přijde do cesty?
Když odsuneme všechnu negativitu, zůstane nám rozpoznatelný obrázek: nepřátelé jdou po mapě a my, po zuby ozbrojení, hoříme a pobíháme kolem. To je podstata Far Cry a ta se nezměnila. Jako vždy chci co nejdříve opustit příběhové mise a toužebné dialogy a vyčistit základny od protivníků. V takových chvílích je rozpoznán starý přítel: všechno exploduje v nejlepších tradicích Just Cause a je nemožné předvídat výsledek bitvy. Je to chaos, krásné a stejně vzrušující. A hlavně je to pořád zábava. Můžu se vplížit na základnu, zastřelit pár nic netušících vojáků a pak se omylem prozradit, protože se můj krokodýl rozhodl kousnout důstojníka. Zanedlouho se ozve siréna (je jasné, že krokodýl není náhodný – někdo mu nalepil tričko) a přiblíží se tank. Umírám. Zkusím to znovu. Zaženu krokodýla, ale moje kulka špatného typu se odrazí od nepřátelské helmy a... siréna a tank. začínám znovu. Stejný příběh, ale tentokrát uháním na střechu budovy, vlezu do vojenského vrtulníku, vyletím do vzduchu, vystřelím rakety na tank a vyskočím z kokpitu, načež vrtulník narazí na hlavy mých nepřátel. A proto stále hraji Far Cry.
Přečtěte si také: Deathloop Review – Addictive Madness
Umělá inteligence je samozřejmě stejně hloupá jako vždy a zbytečné inovace zkazily můj oblíbený aspekt – svobodu volby, jak se přiblížit k tomu či onomu nepřátelskému území. Možná vývojáři označují Far Cry 6 za „sandbox“, ale mně to tak nepřišlo. Bylo tam příliš mnoho omezení, příliš mnoho triků. Mělo by to být jednodušší. Ale ani při tom všem jsem se nenudil. Chtěl jsem hrát, ale nikdy jsem nenašel sílu vyklidit každý tábor.
Strašně krásné
Far Cry 6 se začne prodávat zítra, 7. října, téměř rok po vydání PlayStation 5 a Xbox Series X. To znamená, že i očekávání jsou jiná. Verze pro konzole a PC nové generace budou bezesporu považovány za vlajkové lodě. PlayStation 5 a Xbox Series X se mohou pochlubit rozlišením UHD a 60 fps, ale ray tracing nebylo dodáno. Mohou být ovlivněna omezení Dunia Engine.
Ať je to jak chce, novinka vypadá skvěle – zejména v pohybu. Obraz je jasný a velmi jasný a studium krásy Yary je opravdu zajímavé. Další věc je, že během cutscén se okamžitě vrátíme o 6 let zpět. I přes přílišné detaily tváří se ne všechny postavy mohou pochlubit výrazností. V roce 2021 jsou dramatické scény zahrnující hollywoodského herce špatně vnímány právě kvůli špatné animaci obličeje.
Chtěl bych poznamenat, že verze pro PS5 získala další výhody díky použití funkcí DualSense. Ubisoft již obeznámeni: před rokem takové hry jako Watch Dogs: Legie, Nesmrtelní Fenyx Rising і Assassin's Creed Valhalla. Ve Far Cry 6 se není čemu zvlášť divit, ale ano, něco se udělalo: ovladač labužnicky vibruje od výbuchů a „odolává“ při jízdě nebo používání zbraní. Ale to není úroveň Deathloop, samozřejmě - mohlo by to být ještě chladnější.
Verdikt
Far Cry 6 zůstává jediným svého druhu: nyní v otevřeném světě nejsou téměř žádné jednotlivé střílečky. Je na něm co milovat: skvělé prostředí, dobří herci a momenty totálního chaosu, které utkví v paměti... ale je také co vytknout. Zejména jsem se nestal fanouškem většiny novinek. Existuje pocit, že Ubisoft Toronto si není úplně jisté, kam dál. Nenudil jsem se, ale když se chcete během hry vrátit k předchozím dílům, je to vždy špatné znamení.