Hry o Sonic the Hedgehog pro mě byly a zůstávají hlavní záhadou tohoto odvětví. Jak to, že i po tuctu průměrných vydání v žánru, který už dávno není považován za mainstream, lidé tyto hry stále kupují? Proč je Sonic tak populární a proč by Sega nedala další šanci jejich franšíze? Dnes na tyto otázky neodpovíme, ale zkusíme se podívat na remaster Zvukové barvy - podle mnohých jedna z nejlepších trojrozměrných her o superrychlém ježkovi.
Sonic Colors: Ultimate je stejná hra pro Wii z roku 2010, ale s vylepšenou grafikou a několika drobnými doplňky. Podstata zůstává stejná: Sonic se postaví profesoru Eggmanovi a jeho armádě robotických asistentů. Podstata hry je také tradiční: musíte běžet od začátku úrovně do konce, občas změnit perspektivu (z dvourozměrné na trojrozměrnou a naopak) a použít speciální dovednosti. Jedná se o samostatný typ plošinovky, která nemá žádné alternativy. A buď pochopíte, jak to funguje, nebo protrpíte každou úroveň.
Mnohokrát mi bylo řečeno, že Sonic Colors je jednou z nejlepších franšíz za posledních 10 let. Jestliže svého času Super Mario bezbolestně přežil přechod do trojrozměrné roviny, pak jeho věčná tvář utrpěla. Bylo o něm natočeno mnoho her, ale za posledních 20 let jen málokteré získalo uznání kritiky. Osobně považuji za nejlepší takovou hru Sonic Generations, ale i Colours mají co ocenit: barevné světlé světy, vynalézavé mechaniky, řidičskou hudbu. Ale i ve svých nejlepších chvílích zůstalo jen u „Sonic hry“. Toto není mistrovské dílo ani zjevení. A remaster stagnující franšíze život nevdechne. Ale o všem v pořádku.
Barvy jsou dobré, když nejsou žádná překvapení. Fanoušci tradiční hratelnosti série jistě ocení úrovně, které zde jsou; z větší části nejsou horší než ti nejlepší ze série... dokud nejsme ve 2D rovině. Ne, vím, že je rouhání narážet na tradiční aspekty série, ale právě Colours jsou XNUMXD sekce, které jsou nejnudnější. Faktem je, že často nutí Sonic zastavit a dělat platforming... a každý, kdo tyto hry hrál, ví, že „platforming“ a „Sonic“ nejsou příliš kompatibilní pojmy. Kolik let uplynulo a náš ježek se nenaučil normálně skákat. Pohyb, který Nintendo připomnělo v osmdesátých letech, není Sonic Teamu dán, v důsledku čehož náš hrdina často uvízne na banálnějších místech. Velmi často po nás hra chce, abychom zmáčkli nějaké tlačítko a zvedli plošinu, ale i tato nejjednodušší akce zabere nepřiměřeně dlouho. A když váš „platformák“ nedokáže udělat z plošinovky zábavu, něco se pokazilo. Ale fanoušci mě teď napadnou, což bylo vždycky. Možná.
Přečtěte si také: Team Sonic Racing Review – Team Nuda
Ne všechny XNUMXD segmenty jsou selhání a mnoho z nich potěší stejným smyslem pro rychlost, díky kterému se Sonic stal fenoménem. I přes svůj věk nepřestává Colours občas zapůsobit. Jinými slovy, když je Sonic rychlý, je všechno skvělé. Když se zpomalí, okamžitě chcete dělat něco jiného. Opět nic překvapivého: doslova každá neúspěšná hra této franšízy se vyznačuje především pomalostí hry.
Z vlastní zkušenosti řeknu, že Barvy, stejně jako další díly nekonečné série, vyžadují velkou trpělivost. První úrovně jsou měkké, ale brzy sebemenší chyba povede ke smrti ježka a restartu celé úrovně. Pár takových chyb a už se nechceš vracet. Naštěstí remaster věci vylepšil: v Sonic Colors: Ultimate není třeba začínat od nuly, protože vás hra vždy vrátí k poslednímu bodu uložení. To je skvělé, ale neočekávejte žádná další velká vylepšení: Ultimate verze nebo ne, Sonic Colors je stále hra pro Wii se všemi svými průvodními chybami. Je to jen remaster - ne remake. Díky nové hudbě a širokoúhlému obrazu na to můžete na chvíli zapomenout.
Na 11 let starou hru vypadá Sonic Colors: Ultimate opravdu dobře. Ne tak dobré jako moderní verze, ale stále vynikající - zejména na cestách. Díky bohu, že tam není žádné zpoždění – každopádně na PS5. O Switch verzi jsem slyšel hodně negativity.
Přečtěte si také: Ghost of Tsushima: Director's Cut Review – Nejkrásnější hra loňského roku se právě zlepšila
Ironií je, že jednotlivě nakreslené spořiče obrazovky mohly v roce 2011 vypadat cool, ale v roce 2021 se po remasterování celé hry staly jejím nejslabším místem. Jejich kvalita ponechává mnoho přání a příběh... no, to je Sonic. Vy sám všemu rozumíte. Nintendo si již dávno uvědomilo, že hry nepotřebují příběhové obrazovky, aby byly zábavné, ale z nějakého důvodu se Sega vždy snažila vyjádřit své postavy a dát jim co nejvíce nevtipných replik. Mimochodem, hra je kompletně přeložena do ruštiny.
Z dalších novinek můžete vyzdvihnout možnost měnit Sonicův vzhled a režim Rival Rush, který vám umožní závodit s Metal Sonic. Nic zvlášť zajímavého, abych byl upřímný. Je zřejmé, že vývojáři neměli žádné speciální nápady. I přes pár vylepšení je to stále stejná hra. A je jen na vás, jestli je to dobře nebo ne. Stále doporučuji nováčkům, aby nejprve vyzkoušeli Generations. PS3 verze na dnešní poměry pokulhává, ale je velmi hratelná.
Přečtěte si také: Road 96 Review - Interaktivní road movie, kde píšete scénář
Verdikt
Sonic Colors: Ultimate je typický remaster, který od jednoduchého portu dělí jen pár inovací. Originál vypadá hůř a pomaleji, ale vylepšit upřímně průměrnou hru bylo možné jen do určité míry. Fanoušci to ocení, i když i oni doufali v něco víc ke třicátému výročí série.