Už dávno jsme si zvykli, že téměř v každé hře musíme zabíjet a mrzačit a jen vzácné rasy a farmářský simulátor nám umožňují relaxovat. Všimli si toho i vývojáři z Thunder Lotus Games a rozhodli se udělat hru, která spojuje jak těžké otázky o onom světě, tak lehký a útulný tón Stardew Valley. Ukázalo se něco velmi zajímavého.
У Duchař hráčům je nabídnuto, aby se chovali jako průvodce posmrtným životem. Hlavní postavou je dívka Stella, která se stará o duše po smrti a pomáhá jim najít klid. Ne, nic děsivého, depresivního nebo depresivního: navzdory těžkému tématu se Spiritfarer snaží nebýt smutný a dokonce inspiruje svým optimismem.
Abych byl upřímný, Spiritfarer není tak snadné popsat, protože hra je jako mnoho jiných a jako nic jiného. Vývojář z Kanady se již proslavil svými ručně kreslenými animacemi díky titulům jako Sundered a Jotun a ve svém novém díle je připraven překonat sám sebe. Spiritfarer je okouzlující a animovaný na stejné úrovni jako mnohem dražší hry.
Pokud se podíváte na trailer nebo si přečtete propagační materiály, můžete se zmást, co to vlastně za hru je. Mísí se zde prvky všeho na světě: metroidvania, farmářský simulátor a simulátor života. Naše hrdinka má vlastní loď, která postupem času získává další a další nástavby. Vytvořte si zahradu a můžete pěstovat ingredience pro chutné jídlo. Postavte kuchyni a bude možnost vařit pro mnoho hostů, jejichž cesta na onen svět se chýlí ke konci. Budovy lze přesouvat, jak chcete, a samotný proces je velmi jednoduchý a intuitivní. Zdá se to jako maličkost, ale svět se hned stává o něco rodnějším, více „svým“.
Přečtěte si také: Animal Crossing: Recenze nových horizontů - lék na depresivní realitu
Obecně mě Spiritfarer nejednou překvapil svou ambicí. Na první pohled to může vypadat jako malý kreativní projekt, ale čím dále hrajete, tím více vrstev objevujete. Velký svět, pěkná hudba, spousta dialogů, lehký humor (řekni mi, že prodavač mývalů není vtip na Animal Crossing), přizpůsobení, upgrady – je toho ještě víc, než je nutné. Hráč ale není nikdy zahlcen informacemi a pohodový (možná až příliš) tutoriál trvá zhruba tři hodiny.
V Spiritfarer nemůžete prohrát: stejně jako ve Stardew Valley a New Horizons, probíhá koloběh dne a noci, ale není třeba spěchat. Úkoly lze plnit dle přání. Hlavní myšlenkou není vydělávat peníze, ale setkat se se zajímavými postavami a vytvořit si s nimi citové spojení. Bohužel nebo naštěstí je cílem hry pomíjivé přátelství s digitálními fantomy, ale předpovědět, jak každý hráč zareaguje, je nemožné. Někdo, kdo čelil smrti osobně, najde útěchu v tomto věčně optimistickém a vnitřně drásajícím díle. A někdo... nebude nic cítit. Stálo to vůbec za to zatěžovat se tématem očistce a přidávat těžká témata? Zvláštní otázka: proto milujeme indie, že jejich vývojáři nejsou v komisích a nesnaží se zalíbit všem najednou. Je to, co to je, jak se říká v Shakespearově domovině.
Neskonale mě udivuje, jak se dá tak hluboká hra prodávat v eShopu (kde se za téměř každou novou položku účtují nehorázně vysoké ceny) za cca 515 rublů (platba ukrajinskými kartami je možná) a na Xbox Live (mimochodem, je již v Game Pass) jeho cena je 385 hřiven. Zároveň je cena v PS Store 819 UAH. Dějou se divné věci.
Na závěr bych vyzdvihl jedno samostatné „ale“. Hra má pro mě zvláštní a nepříliš jasný problém: je přeložena do ruštiny, ale lokalizace je dostupná pouze hráčům na určitých platformách. V Steam a Epic a dokonce, nedej bože, Stadia je k dispozici v ruštině, ale verze pro PS4 a Switch jsou pouze v angličtině. Zároveň, když jsem šel na oficiální stránku hry v eShopu, byla tam nejprve uvedena ruština a poté zmizela, díky čemuž se určitý počet hráčů inspiroval prezentace Nintendo a ti, kteří spěchali s nákupem novinky, byli podvedeni. Položil jsem otázku, ale vývojář odmítá uvést přesné datum vydání lokalizace. "Brzy" je vše.
Přečtěte si také: Recenze Paper Mario: The Origami King - RPG bez RPG prvků
Hrál jsem na Switch a neměl jsem žádné stížnosti na optimalizaci. Obraz je však na obrazovku malý – nastavení velikosti textu je zde zoufale potřeba. Protože je všechno tak malé, hrál jsem častěji v televizi.
Verdikt
Popsat Duchař zkrátka slovo „příjemné“ napovídá samo. Je to tak: tato jemná, oduševnělá a lampová hra o posmrtném životě kombinuje ty nejrozmanitější prvky, v důsledku čehož se ukázalo, že je sice mírně monotónní, ale neméně zajímavá novinka, která se stejně jako oblíbená kniha stane vynikajícím společníkem v deštivém podzimním večeru.
