Nemůžu uvěřit, že uplynulo deset let. Ještě více už uplynulo - první díl STALKER změnil 20. března 2017 desítky let. Nemůžu tomu uvěřit, vážně... A je škoda, taková škoda, že jsem toto datum propásl a na zdi VKontakte mi zůstal jen mizerný obrázek. Ne, spoluobčané, takhle to nepůjde – Michenyho dobrodružství si zaslouží víc. A teď to udělám víc. Co nejvíce můžu
Licenční klíč STALKER Shadow of Chernobyl poskytnutý obchodní platformou G2A.com
Poprvé jsem o hře četl v časopise "SPIRL!", vydání starém jako Stronglaw. Už tehdy jsem se strašně bál – i ten hluk, který dělala vážka z Might and Magic 7, mě vyděsil. A ten článek, ten nádherný náhled, jsem si pamatoval do konce života, i když v útržcích.
Svět ohrožený radiací nezemře žízní, hladem, přílivem upírů ani mimozemšťanů... Prostě jednou usne, už se nikdy neprobudí. V tom náhledu byli popsáni nechutní žlutí trpaslíci, kteří po nebohých badatelích házejí nejrůznější odpadky. Byli tam i slepí psi s nádhernými ilustracemi, byla tam hlava chiméry, bylo toho hodně. Už si nepamatuji, kdo dělal náhled, ale pamatuji si jeho existenci a to mi stačí.
Můj první osobní počítač, který nebyl závislý na rodičích, byl levný notebook Lenovo IdeaPad V570, se slabým Core i3-2310M a NVIDIA GeForce GT 525M. A první hra, kterou jsem na to dal, byla S.T.A.L.K.E.R. Stín Černobylu. S přáteli v počítačových klubech jsme pak hráli Stalker multiplayer, jeden z nejvíce vzrušujících v mém životě – s nákupem sudů, deathmatchem, obrovskými sniperskými mapami a odpornou balistikou.
Solo režim jsem ale hrál doma, prvního ledna 2010 (pokud se nepletu), u uklizeného stolu v prázdné místnosti, na touchpadu, střední nastavení grafiky, aniž bych z klávesnice sundal ochrannou podložku. Hrál jsem 7 hodin bez přestání, až do pozdního rána, a už si nepamatuji, kde jsem se to vzal na jedno posezení. Pamatuji si jen to, že jsem hru v té době neporazil, něco se stalo s uloženými soubory a nejsem si jistý, zda jsem dokončil řadu úkolů Dark Valley.
Přečtěte si také: slevy na smartphony Oukitel na GearBest.com
Můj druhý squat se odehrál již na aktuálním PC, které obdrželo plně nainstalovaný STALKER Shadow of Chernobyl spolu se savemi přes externí pevný disk Hitachi, který najednou začal fungovat. Najednou – prošel jsem celou Skládku, když jsem viděl své staré save. Pak jsem poprvé prošel X18. Abych překonal paniku před hlavními dveřmi, na které zevnitř klepala nějaká ohavnost, vypil jsem skoro jeden a půl litru piva a vyzbrojil se questem „Bulldog-6“. Pak už mi bylo jedno, jestli ve stísněném prostoru vyhodím do zadku svému stalkerovi vysoce výbušnými granáty, ale byl jsem připraven vzít s sebou nebohého datla, který se dostal ke dveřím na druhé straně.
Vyřazení Brain Eater v X10 mi bylo dáno s ještě většími obtížemi - prolomil jsem monolitické řady Monolitů, viděl jsem vedlejší linie známé z X18, řekl jsem si "Fak zis shit" a běžel jsem na základnu Liberty, ztratil hnůj a skořepinová střívka ve směsi. Moji další návštěvu Burneru provázelo moře piva a nejlépe koupené sudy, kvůli kterým jsem neváhal rabovat, vyřizovat špinavé pochůzky a hrabat se v páchnoucích radioaktivních loužích, kam se museli nalévat libertariáni. po pití dýmkami a pijavicemi krve.
Přečtěte si také: na Ukrajině začaly předobjednávky na nové vlajkové smartphony Galaxy S8 a S8+
Samozřejmě, že na konci X10 byly moje zásoby značně vyčerpány – stejně jako množství nešedivých vlasů v podpaží. A nejlepší bylo, že mi barman po vypnutí instalace v sedmi pytlích pohankové vlny sdělil, že se do Pripjati stěhuje tlupa stalkerů a „když budu mít čas, dohoním je“... A já, aniž bych si myslel, že jde s největší pravděpodobností o scénář a oni na mě počkají do druhého příchodu, jsem vtrhl do Černobylu téměř bez lékárničky, téměř bez munice a s jednou G36 s poloviční životností. Chytil jsem zuby kulku z gaussovy pušky, zatloukl jsem závěr a šel do Fallout: New Vegas. Na dlouhou dobu.
Obecně jsem prošel STALKER Shadow of Chernobyl ne tehdy, ale teprve nedávno, když jsem zabil Usaina Bolta v té skupině stalkerů a vrátil jsem se na základnu Freedom pro jídlo pro sebe a své dělo. Pak jsem se všemi možnými způsoby dostal na konec, pokaždé znovu přehrál na nový klip, snažil se hrát jako parchant, jako bohatý člověk, jako dobrý člověk... Dělám si srandu, jsem po všem YouTube podíval se! Ukázali mi jen pár – úd chamtivé ohavnosti a dva skutečné, které jsem si vydělal tím, že jsem strčil svůj dlouhý tlustý Gauss Cannon do správných dveří.
Když se nad tím zamyslím, je vtipné, že jsem nejprve začal hrát Shadow of Chernobyl, ale dohrál jsem to až po Clear Sky a Call of Pripyat. A tuhle část miluji kupodivu nejméně – pro panickou, odzbrojující noční můru, která na Mechenyho čeká na cestě k cíli. Atmosféra, kterou se GSC Game World podařilo zprostředkovat v prvním „Stalkerovi“, je tak pokleslá a depresivní, tak lhostejná k postavě, tak hutná a vše pohlcující, že podle mého názoru je to jediná a nejstrašnější anomálie vytvořená Zóna. Za tohle hru nadmíru respektuji a z duše nenávidím.
Víte, když si lidé kladou otázku, zda jsou videohry uměním, zda se na ně bude vzpomínat po léta, stane se součástí naší kultury... Člověče, Terminátor 2 vyšel v roce 1991 spolu s prvním dílem ježka Sonic. DOOM II oslavil 2014 let v roce 20 a já ho hraji přes Project Brutality v roce 2017 za zvuku ječících démonů trhajících olovo z mého 18hlavňového kulometu. Není to vzpomínka? Není to umění?
STALKER Shadow of Chernobyl se mimochodem změnil o deset let a neztratil na popularitě ze stejného důvodu jako DOOM - počet modů pro hru, stejně jako pro další díly série, je neadekvátně velký. Dokonce i já jsem se je snažil vyrobit, zkontroloval jsem mnoho modů a o některých povím později, určitě.
Přečtěte si také: shrnutí aktualizace Survarium číslo 0.46
Hlavní věc, kterou chci říct, je STALKER Shadow of Chernobyl, děkuji. Zatvrdil jsi mě. Díky vám jsem pochopil, co je to horor, panický a nepopsatelný, téměř lovecraftovský nevyzpytatelný. Byl jsi se mnou v paměti, když jsem dozrál jako hráč a změnil se z nezkušeného střelce s dobrou reakcí na brutálního, nemilosrdného lovce „na zvuk“, který nepřítele roztrhá na polygonální maso, jakmile se uvolní. Děkuji ti za to, ty starý bastarde, protože teď mě ani ty, ani tvoji sérioví bratři nezaskočíš. Vždy si budu pamatovat ty dveře v X18, které jsem otevřel a dobyl - spolu se svými obavami.
Nevím, jaká to byla recenze, ale myslím, že podstata materiálu je jasná. Tato hra je jedinečná, je mistrovským dílem ve své nedokonalosti, dokonalým příkladem ve své drsnosti a prostě jednou z žijících ikon vývoje her. Moje divoké doporučení je, že hra stojí na G2A.com penny a po jejím dokončení, pokud se vám líbí, kupte klíč za plnou cenu na Steam. GSC si to zasloužil.
„Spi pevně, stalkere. Neexistuje žádná zóna. Zničil jsi ji... Teď odpočívej. Spěte klidně v čerstvé trávě pod sluncem.
Spi pevně, stalkere...“
Denis Zaichenko, speciálně pro Root Nation
Napsat komentář