Merkur je nejbližší planeta Slunci ve Sluneční soustavě. Za pouhých 88 pozemských dnů oběhne Slunce v průměrné vzdálenosti asi 58 milionů km. V tak blízké vzdálenosti, stojící na povrchu planety, se Slunce jeví třikrát větší než ze Země. Ve srovnání s intenzitou záření dopadajícího na naši planetu však na denní stranu Merkuru dopadá 7x více slunečního záření, které ohřívá jeho povrch na teplotu 430°C.
Merkur nemá atmosféru, jen tenký opar zvaný exosféra, tvořený zbloudilým kyslíkem, sodíkem, vodíkem, heliem a draslíkem, vyfouknutým náhodnými dopady meteoritů a slunečním větrem. Bez izolační plynové přikrývky k udržení tepla mohou teploty klesnout až na -180 °C.
V zastíněných hloubkách jednotlivých kráterů směrem k pólům tyto ultra nízké teploty přetrvávají po celý rok a chrání místa před mrazem. Je ironií, že nejintenzivnější sluneční záření samo o sobě produkuje alespoň trochu ledu nebo alespoň vody, protože protony ze slunečního větru se srážejí s oxidy v povrchových minerálech a vytvářejí molekuly H2O.
I přes tak blízkou polohu ke Slunci a prudké změny extrémních teplot mohou lidé technicky chodit po povrchu planety.
Zajímavé také:
- Rádiové signály ze vzdálených hvězd naznačují přítomnost skrytých planet
- Exoplaneta WASP-76b se může ukázat jako pekelnější, než jsme si mysleli
Kvůli pomalé rotaci Merkuru trvá jedna revoluce 59 pozemských dnů. Jeho relativně krátký rok 88 dní však znamená, že jeden cyklus den-noc trvá necelých 176 pozemských dnů. Sledováním liminální linie – pomalu se měnící zóny soumraku, kterou vidíme po západu slunce – se můžeme vyhnout jak spalujícímu slunci, tak šílenému chladu.
Skutečnou výzvou bude vymyslet způsob, jak bezpečně přistát. Nedostatek atmosféry, která by se dala použít jako šikovná brzda, znamená, že se při kontrole rychlosti musíte více spoléhat na těžké palivo.
I když je Merkur jen o málo větší než Měsíc, má ve srovnání s relativně tenkou kůrou obrovské železné jádro – záhadný rys, díky kterému je na svou velikost neuvěřitelně těžký. Tato hustota znamená, že gravitační přitažlivost planety je pouze třetinová ve srovnání se Zemí – sotva drtivá, ale působivá vzhledem k tomu, že šířka planety je pouze 4900 XNUMX km.
Pak je tu otázka samotného výletu. Pokud nevezmeme v úvahu zvyšující se úroveň radiace při přibližování se ke Slunci, bude trvat 6 až 7 let, než dokončí složitou trajektorii nutnou k zachycení planety. A to přesto, že jej technicky lze považovat za našeho nejbližšího souseda.
I bez lidských pasažérů by to byl výkon. Ale vyslání kosmické lodi k Merkuru by nám mohlo pomoci odhalit mnoho z jeho záhad a poskytnout nová data o nejmenší planetě Sluneční soustavy.
Přečtěte si také:
- Sonda BepiColombo sdílela svůj první snímek Merkuru
- Vědci vysvětlili, proč má Merkur tak velké železné jádro