Bezpilotní prostředky jsou rozšířeny po celém světě. Zatímco používání dronů naráží na mnoho problémů. Jeden z nich: drony, které se dnes používají, se sotva pohybují v městské oblasti s mnoha překážkami.
Tým inženýrů z Massachusetts Institute of Technology (MIT) vyvinul systém NanoMap, který umožňuje dronům pohybovat se v městském prostředí rychlostí téměř 32 kilometrů za hodinu.
Systém NanoMap se domnívá, že poloha dronu zůstává v průběhu času nejistá a při modelování pohybu počítá s takovou nejistotou, jako by se dron vychýlil do strany. NanoMap měří hloubku volného prostoru při pohybu a spojuje snímky, čímž simuluje 3D model prostředí. To umožňuje dronu přesněji posoudit svou polohu v prostoru a předvídat změny polohy objektů, se kterými se setká.
Viz také: Vědci z MIT vytvořili „Machine of Horrors“
Po mnoho let vědci pracovali na algoritmech pro pohyb dronů. Nejznámější se stala metoda simultánní lokalizace a mapování (SLAM z anglického Simultaneous Localization and Mapping), která co nejpřesněji vypočítává polohu dronu a objektů v jeho okolí. Problém je, že taková data mohou být nespolehlivá nebo obtížně zpracovatelná při vysokých rychlostech. Systém inženýrů z MIT značně zjednodušuje simulaci pohybu: „proč potřebujete přesné informace o stovkách objektů, zejména o těch, které jsou mimo dosah, když se můžete omezit na nezbytné minimum?“.
Viz také: Splash Drone 3 Auto: vodotěsná kvadrokoptéra s 4K kamerou
Testy vývojářů z MIT během testovacího letu jasně ukazují, že dron nepotřebuje přesné a těžkopádné mapy terénu. Pokud se tedy dron pohyboval bez připojené NanoMap, prakticky se nevychýlil a pohyboval se sebevědomě nad terénem, ale téměř každý pátý let (28 %) skončil katastrofou. U dronu, který se pohybuje podle principu nejistoty, se počet nehod snížil na 2 % z celkového počtu zkušebních letů. Podle vývojářů lze NanoMap použít nejen pro kurýrní drony a roboty určené pro záchranné služby, ale také v systémech samořídících vozů.
Dzherelo: theverge.com